V příručkách se dozvíte, jak by spát mělo, ale už vám neřeknou, jaký spánek je pro děti přirozený. Možná jste už někdy slyšeli věty typu „Půlroční miminko vydrží bez krmení spát i osm hodin v kuse.“
Na tuto větu však zapomeňte. Celonoční spánek ve skutečnosti znamená spát pět hodin v kuse. Už kdysi bylo i pro dospělé normou spát 4-5 hodin, poté probuzení a dalších 4-5 hodin spánku. Důvod, proč je dnes běžné spát osm hodin, jsou potřeby člověka, který si zvykl na nové biorytmy. Pouze zlomek dětí se v noci vzbudí, ale znovu usne bez pomocí rodičů. Je naopak přirozené, když se miminko v noci vzbudí a přivolá si nás na pomoc. Rozhodně dítě nenuťte spát osm hodin v kuse. Je zcela normální jev, když se i dítě starší jednoho roku 2-3x za noc vzbudí a volá nás.
Buďte u dítěte, když usíná
Lidé jsou sociálními tvory a komunity jsou pro ně důležité. V dobách minulých lidé spolu i usínali. Usínaly zásadně u rodičů, protože se tak cítili v bezpečí. V časopisech, knihách i na internetu se dočtete, jak naučit dítě spát samo od narození. Pro děti je však noc nebezpečí. Aby tomu tak nebylo, chtějí cítit vaši náruč. Pevná vazba s rodiči je pro ně důležitá.
Děti ve spánku prochází několika fázemi a je proto velmi důležité reagovat flexibilně. Nebojte se vzít si dítě k sobě a buďte mu na blízku, kdykoliv vás potřebuje. Pevná vazba a naslouchání mu potom můžete dělat změny mnohem lépe, když do nich dítě dozraje. Budí-li se desetkrát za noc, není hlavním důvodem to, že nedokáže usnout bez vaší pomoci. Mnoha maminkám vadí dlouhé uspávání dětí. To však lze úpravou aktivit a denního rytmu rapidně zkrátit. Každému dítěti pomáhá usnout něco jiného. Vždy je dobré jít svou vlastní cestou, která vyhovuje vám oběma.
